Svátek Uvedení Páně do chrámu

Lk 2,22-40
Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli (Ježíše) do chrámu, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: "Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!" Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu." Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí." Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova - bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

Svátek Uvedení Páně do chrámu se v církvi slaví jako Den zasvěceného života. Biskupové se ve svých diecézích tradičně setkávají s řeholníky a řeholnicemi. Ostatní údy církve tak mohou mít dojem, že se jich tento svátek až tolik netýká. Opak je však pravdou!
Kristus jako prvorozený měl být podle Božího příkazu zasvěcen Bohu. Tato tradice se odkazuje na událost vyjití z Egypta, kdy Bůh pobil vše prvorozené Egypťanů - od dětí po zvířata. Právě poslední z deseti egyptských ran způsobila, že byli Izraelci konečně zcela volní a mohli odejít. Už nikdo jim v odchodu nebránil. Byl to předobraz Krista, který je jako Mariin prvorozený a zároveň jednorozený Syn Boží vykoupením z hříchu pro každého člověka. Nikdo z těch, kdo mu uvěří, nezemře navěky. Protože se obětoval a zemřel On sám.
To, že je dítě Spasitel, v něm působením Božího Ducha rozpoznal Simeon i Anna. Oba byli velmi staří a ve skrytosti, snad všemi pomíjeni, sloužili Bohu svými modlitbami a vnitřním odevzdáním. A z jejich úst se mnoho lidí dozvědělo, že se Bohu zalíbilo poslat na svět Mesiáše právě v tomto nedávno narozeném dítěti, kterého si jinak ostatní vůbec nevšímali.
Dnešní evangelium se netýká jen zasvěcených osob ani není pouze pro ně. Poukazuje zejména na hodnotu a svědectví starých, věrných, skrytých mužů a žen, kteří žijí mezi námi, ale jsou pro svůj věk, nevýkonnost a pomalost často přehlíženi. Jsou darem Božím a jeho ústy k nám chtějí promlouvat. Možná nejsou tak zběhlí v nejnovějších technologiích, pomalu chodí i mluví, občas zapomenou leckteré slovo, ale Bůh nehledí na jejich nedostatky či nemohoucnost. Evangelium nás tak vybízí, abychom pozorně naslouchali, nebo spíše nechali promlouvat i ty starší a staré, kteří žijí mezi námi. Abychom jim, vlastně Bohu, dali prostor.
A tak s sebou slova dnešního evangelia přinášejí také důležité poselství pro naše bratry a sestry, kteří se cítí být staří a neužiteční. Snadno propadnete beznaději, že již nejste k ničemu potřební. Ale tak to není! Simeon pravděpodobně zemřel záhy poté, co v chrámu spatřil Krista: A přesto stála jeho slova za zaznamenání v evangeliu, přesto s ním a s jeho svědectvím Bůh počítal až do konce. A právě na konci jejich života čekala Simeona a Annu ta nejdůležitější služba. Církev vaše svědectví a zkušenosti potřebuje. Bůh chce promluvit i skrze vás. Jste stále jeho služebníci, které ještě zdaleka nepropustil.