5. neděle v mezidobí
Mt 5,13-16
Ježíš
řekl svým učedníkům: "Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť,
čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé
po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na
hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na
podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby
viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích."
Abychom
pochopili, v jakém slova smyslu mají být Kristovi učedníci solí země
a světlem světa, je nutné zasadit dnešní evangelium do jeho dějinného
kontextu. Tato slova Kristus pronesl v rámci tzv. horského kázání a jsou
umístěna těsně za blahoslavenstvími. Blahoslavení chudí duchem,
plačící, tiší, toužící po spravedlnosti, milosrdní, čistého srdce,
působící pokoj a trpící pronásledování pro Krista. A na závěr výzva -
radujte se a jásejte, když žijete takové životy, neboť hojná je vaše
odměna v nebesích (srov. Mt 5,1-12).
Cílem člověka, který žije
v současném světě - a myslím, že v historii tomu tak bylo vždycky -, je
usilovat o pohodlí, úspěch a bohatství. A podřídit tomu všechno ostatní.
Mnohdy i své ideály a morální hodnoty. Nikdo nechce dobrovolně trpět
a být nešťastný, a snažíme se tomu velkým obloukem vyhnout.
A právě
v tom spočívá slanost a světlo učedníků Krista. Dnešní svět pokládá za
nejvyšší hodnotu lidský život. Můj vlastní život. Štěstí a pohodu.
Nicméně pro Kristovy učedníky je nejvyšší hodnotou Ježíš sám. A věčné
společenství s ním v nebi. Pro víru v tuto budoucnost je
Ježíšův učedník ochoten ledacos obětovat: dočasné pohodlí i hmotné
zabezpečení. Nikdy ale vlastní duši! A to pochopitelně přináší problémy
a útoky. Primárně od ďábla skrze lidi.
Kdo je tedy solí a světlem?
Ten, kdo v naději na lepší pokračování života nesleví ze své věrnosti
Kristu, ba naopak - s hlubokou radostí (není myšleno umělohmotné keep smiling) očekává budoucnost, která je plně v rukou Božích.
Takto
prožívané ústrky a nepříjemnosti, jež vyplývají z věrnosti Bohu, jsou
solí. Dávají světu ochutnat něco ze vztahu s Bohem, kterého nevidí,
a jsou pro ně světlem k jedinému Zdroji takového života. Světlem, které
neukazuje k věcem pozemským, ale JINAM.