Velikonoční triduum

"I kdyby fíkovník nerozkvetl a na révě nebyla úroda, selhal výnos olivy a pole nevydala potravu, z ohrady zmizel brav a ve stájích nebyl skot, já se budu radovat v Hospodinu, budu jásat v Bohu, který mě zachraňuje."  Abk 3,17-18

Radostí Bohu musel být počet věřících, kteří se o největších křesťanských svátcích sešli v našem farním kostele sv. Petra a Pavla, aby nejen oslavili, ale především prožili Ježíšovo sebeobětování se pro naši spásu. Kristus se stal Prvním, kdo vstal z mrtvých, nikoli "jediným". Tím je nám dána naděje, že budou následovat další, neboť životem v Kristu dostáváme jeho Ducha (1.Kor 6,17) a příslib nového vyjití k životu (1.Kor 15,22). Velikonoční tajemství se tak niterně dotýká kadého z nás.

Během Velikonočního třídenní jsme se mohli nejen přiblížit k okamžikům Kristova největšího utrpení, ale i nám byla poskytnuta možnost prožít s ním přechod z tohoto světa k Otci (Jan 13,1). Z těla duševního do těla duchovního (1.Kor 15,44). Nebyli jsme pozorovateli obnovení starého života, ale přímými účastníky stvoření života nového. (Zj 21,5).

Letos jsme zažili také veliké obdarování, neboť do našich řad přivedl Bůh nového bratra, Filipa Salova, který během Velikonoční vigilie přijal svátost křtu. Díky jeho touze nechat v sobě zemřít vše staré, předstoupit před Boha a říci mu své Ano na nový život v Kristu, jsme se také my mohli rozvzpomenout na svůj křestní slib a v upřímnosti srdce jej Bohu znovu přednést.