Rozjímání na první sobotu

LISTOPAD 2021

ROZJÍMÁNÍ NA PRVNÍ SOBOTU V LISTOPADU 2021

SMRT PÁNA JEŽÍŠE NA KŘÍŽI

Panno Maria, Matko naše, spolu s Tebou budeme dnes rozjímat ty nejtěžší a nejbolestivější okamžiky Tvého života. Smrt Tvého Syna na kříži.Musel Pán Ježíš až tak moc trpět? Nemohla být spása světa dovršena jiným způsobem? Pro spásu světa by přece stačila jen jedna jediná kapka Krve Boha - Člověka, protože její hodnota je nekonečná!
A On jí ze sebe vydal tolik!
Ježíš, který nám prokázal svou lásku až do konce (srov. J 13,1), se za nás obětoval do poslední kapky krve. Bylo ale k tomu potřeba až tolik bolesti, tolik ponížení a opuštění?
Jistě se vše mohlo stát jiným způsobem, ale Bůh pro naši spásu zvolil jako nejvhodnější a nejúčinnější právě tuhle cestu. Cestu utrpení. Když je totiž utrpení motivováno láskou a s láskou je přijímáno, pak nabírá hodnotu vysvobození a spásy. Jakým způsobem mohl tedy Ježíš Kristus ještě víc projevit svoji lásku k nám, pouhému stvoření a bytostem tak nuzným a hříšným? A přece tolik lidí stále odmítá tento důvod Jeho lásky, přehlíží ho, pohrdá jím a dokonce ho i zesměšňuje!Panno Maria, Tvůj Syn se v Getsemanské zahradě potil krví. Věděl totiž, že v budoucnu přijdou takoví, kteří budou opovrhovat jeho obětí, a tak se sami odsoudí pro věčné zatracení.
Odsoudí se sami? Navzdory Ježíšově utrpení, které nám přineslo věčnou spásu?
Odsoudí se, nehledě na prolitou Jeho přesvatou Krev? I když spása byla pro ně na dosah ruky?
Panno Maria, Ty jsi také znala osud těchto lidí, a tak jsi jen stála pod křížem celá zkamenělá, stísněná bolestí, bolestí, od které bělají vlasy.Stála Matka bolu plná
vedle kříže uplakaná,
na němž visel její syn. (srov. Stabat Mater; Jacopone da Todi; 13. stol.)Tehdy jsi plakala nejen nad svým Synem, ale i nad lidmi, Tvými dětmi, které nedovolí, aby jim byla darována spása. Kdo dovede pochopit tajemství Zla, které opovrhuje milostí a láskou, zahazuje své věčné štěstí a věčné naplnění! A to vše proto, že nechce přijmout Boží odpuštění a milosrdenství, nechce se podrobit sladkému jhu lásky! (srov. Mt 30,11).
Panno Maria, Ježíš krátce před smrtí ukázal na Jana a řekl: "Ženo, hle, tvůj syn!" (srov. J 19, 26).
Tehdy ses stala Matkou všech lidí. Není jednoduché být Matkou nás všech. Lidí dobrých i zlých, lidí svatých i nenávistných, pokorných i naplněných přímo ďábelskou pýchou. Takoví jsme my, lidé. A Ty toužíš nás všechny, ty dobré i ty zlé, mateřsky obejmout a vést k setkání s Ježíšem.Pod křížem ses za nás všechny modlila. Jako Tvůj Syn, i Ty ses modlila za Jeho katy, aby Bůh zohlednil jejich nevědomost a také za ty, kdo Ježíšovi spílali a vysmívali se Mu, aby se vzpamatovali.
Modlila ses za dva lotry, kteří byli ukřižováni vedle Tvého Syna (srov. Luk 23, 39 - 43).
Možná, že právě díky Tvé přímluvě se jeden z nich, ten "dobrý lotr", obrátil, a přímo na kříži mu bylo Ježíšem přislíbeno nebe (srov. Luk 23, 39 - 43). Tvoje přímluva dovede působit zázraky! A možná, že Tvoje modlitba způsobila ještě další zázrak. Možná, že se i ten "zlý lotr" ještě obrátil před svou krutou smrtí, a to v posledním okamžiku, než mu byly lámány kosti.
Tam na Kalvárii, pod křížem, jsi byla svědkem počátku Kristovy Církve, která se zrodila z probodnutého Ježíšova Srdce. V tomto okamžiku i Tvoje Neposkvrněné Srdce bylo raněno stejným kopím a od té doby pak Vaše obě Srdce, Ježíšovo i Tvoje, tlučou ve stejném rytmu a oživuje je stejná touha po spáse duší a záchraně hříšníků od pekelného ohně. Tak, jak to ve Fatimě řekl Anděl pasáčkům: "Ježíšovo a Mariino Srdce skrze Vás chtějí dát světu mnoho milosrdenství" (srov. zjevení Anděla Míru Lucii, Hyacintě a Františkovi v létě 1916).
Vaše Srdce jsou propojena tak úzce, jako poselství o Božím Milosrdenství a poselství z Fatimy.
Cílem každého je totiž splnění Ježíšovy vůle, kterou vyjádřil na kříži slovy: "Žízním!" (J 19,28).
Žízeň, kterou Ježíš zakoušel na kříži, byla nepochybně další mukou, přidanou ke všem ostatním, které musel vytrpět. A přesto se zdá, že nešlo pouze o fyzickou žízeň, ale i o žízeň a touhu po lásce.
Panno Maria, Ty jsi správně pochopila smysl Ježíšových slov a zahořela jsi pro to, aby byl Tvůj Syn více známý a milovaný, aby lidé hlouběji poznali jádro hříchu, který Ježíše zraňuje. Toužíš po tom, aby se lidé přestali nenávidět, aby se Církev sjednotila, aby Kristovo mystické Tělo už netrpělo kvůli vzájemným roztržkám. "Žízním." To slova znamená Ježíšovo přání, aby byl Bůh jediným Pánem a Králem a aby Jeho věrní netrpěli pronásledování. Přání, aby tak nešťastné, bolavé a zoufalé lidstvo konečně pochopilo, že odkud je vyhnán Bůh, tam vstupuje Satan s celou svojí zlobou, krutostí a bezmyšlenkovitou nenávistí.Na kříži se dovršilo vítězství lásky nad nenávistí!
Proč je tedy ve světě stále tolik nenávisti? Jak moc se členové stejné rodiny dovedou nenávidět kvůli starým křivdám, jak se lidé dovedou nenávidět ze závisti, kvůli rozdělení majetku, kvůli křivdám skutečným či dokonce pouze zdánlivým? Někdy se i sousedé nenávidí kvůli mezím, kvůli zlomyslným pomluvám. V práci lidé pociťují zášť kvůli povýšení druhého, kvůli pár korunám, kvůli věcem, které nestojí ani za řeč. A co nenávist ve společenském a politickém životě, kdy se proti sobě nezřídka postaví i staří přátelé? A nenávist mezi národy a státy, která vede k válkám, k pronásledováním a ke krvavým atentátům? Proč se tak děje? Děje se tak ze stejných důvodů, které najdeme v srdcích docela obyčejných lidí, lidí jako my, když jsou dotčeni pocitem nenávisti.
Svatý Jan v jednom ze svých dopisů napsal: "Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah ..."(1J 3,15).
Tato slova nejsou vůbec přehnaná! Každé zlo, než se vůbec stalo, nejprve vzniklo v lidském srdci. Zde žilo a dozrávalo, až konečně přineslo na denní světlo své plody. Nenávist a křivdu.
Stejné je to i ve vztazích mezi národy. I tam se zlo rodí mezi lidmi, v lidech dozrává, a pak přináší na svět svůj vražedný plod. Nenávist, křivdu, válku. Proto je světový mír souhrnem míru v lidských srdcích. Je tedy souhrnem míru ve vztazích v rodinách, mezi sousedy, mezi spolupracovníky a ve všech lidských komunitách. Tímto způsobem je skutečně každý z nás v malém, ale o to více reálném a opravdovém stupni, tvůrcem míru nebo války, a to i ve světovém měřítku.Panno Maria, Ty jsi Královna míru!
Prosíme, ať milosti, které nám štědře dáváš, uhasí plameny nenávisti a rozpálí opravdový mír mezi obyvateli Země. Kdysi v dávných časech námořníci polévali vodní povrch kolem ohrožené lodě olejem, aby tak zmírnili mořské vlny a odvrátili nebezpečí potopení.
Panno Maria, prosíme, uč nás lásce a buď pro nás lahodným olejem míru! Chraň nás, ať nepadneme do léček nastražených ďáblem. Ten je přece otcem lži a ve své podstatě je vrahem.Někteří lidé se ptají: "Když satan byl na kříži poražen Ježíšem Kristem, proč ve světě stále vládne zlo, nespravedlnost, lež a nenávist?"
Co změnila ve světě smrt Spasitele, když jak před ní, tak i po ní se lidé zabíjí a navzájem si křivdí?
Kde je to vítězství nad ďáblem? Kdy konečně zakusíme spásu, kterou nám přinesl Kristus?Podívejme se na kříž!

Když se "dobrý lotr" obrátil a bylo mu slíbeno nebe (srov. Luk 23, 39 - 43), jeho vnější situace se vůbec nezměnila. Po svém obrácení stále trpěl, byl stále přibitý ke kříži. Navenek se nic nezměnilo. Ale jeho vnitřní stav se změnil úplně. Před obrácením totiž trpěl zločinec, po obrácení trpěl svatý.
Před obrácením trpěl člověk zatracený, po obrácení trpěl člověk spasený.Stejné je to i s lidstvem.
Předtím, než se dokonala spásná oběť Kristova, bylo celé lidstvo pod nadvládou ďábla. Potom, když Kristova oběť byla už dokonána, se naše situace navenek nezměnila, ale náš vnitřní stav se změnil ve všem! Satanova moc byla totiž Ježíšovou smrtí a zmrtvýchvstáním prolomena a od této doby lidstvo, a tedy i my všichni, jsme vykoupeni. Sice zlo dává neustále o sobě vědět, ale brána k nebi je už otevřená všem, kdo jí chtějí vejít! Tou bránou je Boží Milosrdenství!Panno Maria, Tvůj Syn řekl přece sestře Faustyně, že čím větší hříšník, tím větší má právo na jeho Milosrdenství (srov. Svatá s. M. Faustyna Kowalská, Deníček 423).Ze smrti Ježíše někteří lidé viní Piláta, jiní zase viní z Jeho smrti Židy.
Ale oni všichni se mýlí. Ježíše neukřižoval ani Pilát, ani Židé. Ježíše totiž ukřižoval náš hřích.
Každý z nás má skrze své hříchy svůj podíl viny na Ježíšově umučení a smrti.
Ale i přesto můžeme mít podíl na Jeho vítězství a zmrtvýchvstání.
Tak úžasný je paradox Boží lásky! Stačí jen, když chceme přijmout Jeho spásu, která se dokonala na kříži. Protože právě na kříži se spása stala skutečností!A Ty, Panno Maria, Ty jsi o tom všem věděla.
Tvoje slzy pod křížem nebyly jen slzami bolesti. Byly to také slzy radosti a slzy vděčnosti.